Bylo, nebylo jedno sobotní odpoledne, sluníčko venku svítilo jako o závod, vítr si pohrával ze zbytky odpadků na sídlišti, rodinky s dětmi se vydali na procházku, psi štěkali radostí nad tím krásným dnem. Prostě takové sobotní odpoledne jak má být. Chico a Darcy si vyšli se svojí paničkou na výlet. Byli na to řádně vybavení, nesli si zásobu vody, něco dobrého pod zub, taky plnou kapsu piškotů, pytlíky na „pevné produkty metabolizmu“ a hlavně dobrou náladu. Vykračovali si polní cestou, kochali se probouzející přírodou. Darcy běhal po poli a všem ukazoval jaký je udatný chlapík..“ Haf,haf nebojím se ničeho, dívej jak tu zakousnu tenhle klacík...tady vyhrabu velkou díru a celý se do ní schovám, svedu lítý boj s Chicem ...( no, ano, Chico nezívej mi tu....o tobě je řeč...) . Na konci pole bylo rozcestí..jedna pěšinka vedla podél lesa zpět k městu, druhá pěšina vedla přes les k řece Moravě.
Hádejte kamarádi kterou se ti výletníci vydali, co myslíš Dennysku..haf kudy bys šel ty?? A ty Nelinko, co poradíš kamarádům..radši podél lesa k městu...?? Chvilku přemýšleli, ale protože se jim domů ještě nechtělo vydali se přes les...! Víte kamarádi, Lužní les, to je zvláštní věc...tlapky se vám boří do měkoučkého bahna, všude to bzučí, zákeřné popínavé trávy vás chytají za kožíšek... je cítit tisíc vůní, že vám jde z toho hlava kolem. A což teprve lužní les po zimně, to je teprve dobrodružství, nečekané překážky v podobě příkopů plných vody, temná zákoutí kam se jarní sluníčko nedostane, všude to vrže a sténá jakoby se les ( starý nevrlý pes, ..že Broku ) probouzel ze zimního spánku... : „ Ach,ach to je práce...všechno vysušit, zazelenat, pupeny nasadit, a ty sněženky, bledule vyhnat ven..ach ach to je práce...“. Chico a Darcy měli všeho plnou hlavu a nestačili se divit. Chico jako starší už takové jarní kouzla zažil, ale Darcy, náš udatný, statečný, chrabrý, Darcy, náš pes činu, hrdina sídliště, vládce na poli i na mezi...., tomu spadlo srdce do kožichu. Ocas stáhl mezi běhy, vykulil velké oči, vyplázl jazyk a se strachem v těch velkých, vykulených očích se ptá paničky....“Co to je ..já vidím...velké strašidlo, má velkou hlavu, špičatý nos, spoustu tlapek, stojí jako přibité...bože co to je....a tam taky a je bez hlavy ...a tady...pomoc, kam já se jen schovám.... za paničku a Chica, tam mě určitě neuvidí...“ A víte co to bylo kamarádi, co myslíš Danýsku a ty Denny, nevíte? .., no přece stromy ,pokácené dřevo a pařezy..., ale Darcy to paničce moc nevěřil...napnul své síly do postrojku a vystartoval, metelil si to lesem, jen aby těm bubákům utekl a zachránil si holý psí život....nedíval se vpravo, vlevo, jen kupředu.... hlavně pryč. Po čase začal les ustupovat....stal se světlejším a v dálce již probleskovala hladina řeky Moravy. Ještě pár metrů a bylo to za námi....uf. . Darcy si oddechl a zamířil rovnou k vodě.....á to je nádhera, toho prostoru, žádná strašidla a tam dokonce vidím kamarádku Vikinku...hafáčko Viki...víš co se mi stalo.....................................................................................................................................................
A tak necháme Darcynka vyprávět Vikince co všechno prožil a jak unikl jen o vlásek jistojisté záhubě....a my si budeme pamatovat, že každý hrdina má svou achillovu patu ( jediné zranitelné místo ), ať je to návštěva veterináře, petardy na Silvestra, soused od vedle, pošťák nebo „strašidelný les“. A Darcy, třeba se už příště na procházce nebude chovat jako neohrožený hrdina a vzpomene si na to, „ JAK SE NAUČIL BÁT.“

 

„Voňavá“ procházka.....“

"Jak Darcynek našel svůj ztracený kabátek".